Informácie o autorovi

Undsetová, Sigrid

Dátum narodenia: 1882

Dátum úmrtia: 1949

Popis:

Sigrid Undsetová se narodila roku 1882 v Dánsku. Její matka byla Dánka a otec věhlasný norský archeolog Ingvald Undset (znal se například s objevitelem Tróje Heinrichem Schliemannem, který mu věnoval jeden ze svých nálezů z tohoto starověkého města). Otec probudil v Sigrid zájem o norskou historii a o četbu staroseverské literatury, zemřel však, když jí bylo dvanáct let. Sigridina matka pak zůstala sama se třemi dětmi a měla velké existenční problémy. Proto se Sigrid rozhodla vystudovat obchodní akademii a po ukončení studia pracovala několik let jako úřednice v kanceláři firmy Wisbeck, která v Norsku zastupovala známý koncern AEG.
Roku 1907 publikovala Undsetová své první dílo, realistický román ze současnosti Paní Marta Oulieová, po kterém následovaly další tematicky podobné romány, novely a povídky (Šťastný věk, Jenny, Jaro nebo Střípek kouzelného zrcadla), ve kterých jako jedna z prvních zachytila život současných žen (bohatých i chudých, pracujících i uzavřených v rodinném kruhu) a s tím související mezilidské a rodinné problémy. Undsetová se však nezabývala ani tak postavením ženy ve společnosti, jako spíše posláním ženy v manželství a rodině, které viděla v péči o rodinu a ve vytváření harmonického rodinného soužití. Podstatu rozporů mezi mužem a ženou viděla v přehnaných emancipačních snahách, které podrobovala kritickému rozboru a odmítala feminismus. Působivost jejích příběhů je založena na jemné psychologické kresbě ženských postav, které nejsou vždy úspěšné, ale znají i hořkost porážky a hluboké deprese.
V roce 1909 získala Undsetová státní stipendium a odjela nejprve do Německa a pak do Říma. Tam se seznámila s norským malířem Andersem Svarstadem, za kterého se roku 1912 provdala. Manželství se však rozpadlo (roku 1924 bylo dokonce prohlášeno za neplatné), Undsetová se odstěhovala natrvalo do Lillehammeru, kde od roku 1919 vychovávala své tři děti (dcerka byla mentálně retardovaná a zemřela jako dvacetiletá) a psala svá další díla. Po knihách ze současnosti se spisovatelka začala věnovat historickým příběhům ze středověku a v letech 1920 až 1922 vytvořila jedno z vrcholných děl norské literatury, trilogii Kristina Vavřincová, odehrávající se ve 14. století. Především za tuto románovou kroniku obdržela roku 1928 Nobelovu cenu za literaturu „v prvé řadě za její výstižná líčení severského života ve středověku“ (citace z odůvodnění Švédské akademie). V tomto díle se také projevují známky procesu autorčina vnitřního vývoje, který skončil její konverzí ke katolictví.
Po nástupu fašismu se Undsetová jednoznačně postavila na stranu demokracie. V Německu byla proto zakázanou autorkou a po německé okupaci Norska roku 1940 musela za dramatických okolností urychleně emigrovat do Švédska. kde se dozvěděla o smrti svého nejstaršího syna, který padl v boji proti německým okupantům. Po dlouhém putování přes Sovětský svaz a Japonsko se nakonec Undsetová dostala do USA, kde svými články a projevy burcovala k boji proti fašismu. Zpět do Norska se přestěhovala v roce 1945, k literární tvorbě se však již nevrátila. Zemřela v Lillehammeru roku 1949.
V češtině vyšla komě mnoha jiných opakovaně její historická románová trilogie Kristína Vavřincová, vrcholné autorčino dílo. Jednotlivé části se jmenují Kransen (1920, Věnec), Husfrue (1921, Paní) a Korset (1922, Kříž). Dílo je zasazeno do barvitého prostředí 14. století a do divoké norské přírody, oživené v myslích lidí ještě troly a vílami. Na pozadí příběhu o velké a tragické lásce líčí autorka psychologický a duševní vývoj silné ženské osobnosti, která je štítem svému lehkomyslnému muži a dětem, miluje je nejobětavější láskou a v jejich jistotě a bezpečí vidí smysl všeho svého života.